8.2 BUDDHA A CUDNOST: CESTA K OSVÍCENÍ SKRZE OVLÁDÁNÍ SMYSLŮ

_

TEXT:

Umělá Inteligence Claude 3.5 Sonnet od Anthropic

_

OBRÁZEK:

Umělá Inteligence Microsoft Bing pomocí DALL·E 3

_

Úvod

V dějinách lidského myšlení a duchovního hledání zaujímá buddhismus výjimečné místo. Toto učení, založené Siddhárthou Gautamou, známým jako Buddha, před více než 2500 lety, nabízí komplexní pohled na lidskou existenci a cestu k osvobození od utrpení. Jedním z klíčových aspektů Buddhova učení je postoj k lidské sexualitě a smyslovým touhám, který se projevuje v konceptu cudnosti. Tato esej se bude zabývat Buddhovým pohledem na cudnost, jeho důvody pro zdůrazňování této ctnosti a jejím významem v buddhistické praxi.

Buddha a jeho cesta k osvícení

Abychom plně pochopili Buddhův postoj k cudnosti, je důležité nejprve porozumět jeho životnímu příběhu. Siddhártha Gautama se narodil jako princ v severní Indii. Žil v přepychu a užíval si všech světských potěšení, včetně sexuálních. Oženil se a měl syna. Přesto cítil, že mu něco chybí. Ve věku 29 let opustil palác a vydal se hledat odpovědi na otázky lidského utrpení.

Po letech askeze a meditace dosáhl osvícení a stal se Buddhou - "Probuzeným". Jeho poznání zahrnovalo pochopení role smyslových tužeb, včetně sexuálních, v cyklu utrpení a znovuzrozování.

Buddhistické pojetí cudnosti

V buddhistickém kontextu cudnost neznamená pouze sexuální zdrženlivost, ale zahrnuje širší koncept ovládání smyslů a odpoutání se od smyslových požitků. Buddha učil, že lpění na smyslových potěšeních je jednou z hlavních příčin utrpení. Cudnost je tedy chápána jako prostředek k osvobození se od tohoto lpění.

Cudnost pro mnichy a mnišky

Pro ty, kteří se rozhodli plně věnovat duchovní praxi, Buddha stanovil přísná pravidla celibátu. Mniši a mnišky museli dodržovat úplnou sexuální abstinenci. Toto pravidlo bylo součástí širšího souboru předpisů známých jako vinaja, které upravovaly život v mnišské komunitě.

Důvody pro tak přísná pravidla byly následující:

1. Soustředění na duchovní praxi: Sexuální aktivita byla považována za rozptýlení od meditace a studia Dharmy.

2. Překonání připoutanosti: Celibát měl pomoci mnichům a mniškám překonat lpění na tělesných požitcích.

3. Kultivace vnitřní síly: Ovládání sexuálních impulzů bylo vnímáno jako cesta k rozvoji silné vůle a sebeovládání.

4. Ochrana před komplikacemi: Celibát chránil mnišskou komunitu před problémy spojenými s partnerskými vztahy a rodičovstvím.

Cudnost pro laické následovníky

Pro laické buddhisty byl Buddhův přístup k sexualitě mírnější, ale stále zdůrazňoval důležitost střídmosti a etického chování. 

Buddha doporučoval:

1. Věrnost v manželství

2. Vyhýbání se cizoložství

3. Respektování druhých a jejich vztahů

4. Kultivaci spokojenosti s vlastním partnerem

5. Postupné omezování sexuálních tužeb skrze meditaci a duchovní praxi

Buddha uznával, že pro laiky je úplný celibát obtížný, a proto nabádal k "střední cestě" mezi askezi a hédonismem.

Cudnost a karma

V buddhistickém učení je cudnost úzce spojena s konceptem karmy. Buddha učil, že sexuální nevázanost a neetické sexuální chování vytváří negativní karmu, která vede k budoucímu utrpení. Naopak, etické sexuální chování a postupné překonávání smyslových tužeb vytváří pozitivní karmu a podporuje duchovní pokrok.

Cudnost a meditace

Praxe cudnosti byla v buddhismu úzce spojena s meditační praxí. Buddha učil, že ovládání sexuálních impulzů pomáhá uklidnit mysl a prohlubuje meditační zkušenost. V některých formách buddhistické meditace, jako je vipassana, se praktikující učí pozorovat sexuální touhy bez připoutanosti, což vede k hlubšímu pochopení jejich přechodné povahy.

Cudnost a rozvoj soucitu

Buddha také učil, že kultivace cudnosti může vést k rozvoji soucitu. Když se člověk odpoutá od sexuálních tužeb, může začít vnímat ostatní bytosti méně jako objekty touhy a více jako bytosti hodné soucitu a respektu. Tento posun v perspektivě je klíčový pro rozvoj bodhičitty - touhy dosáhnout osvícení pro dobro všech bytostí.

Cudnost v různých buddhistických tradicích

Různé buddhistické školy a tradice interpretovaly Buddhovo učení o cudnosti různými způsoby:

1. Théraváda: Tato nejstarší existující buddhistická škola klade velký důraz na mnišskou disciplínu a striktní dodržování celibátu pro mnichy a mnišky.

2. Mahájána: V této tradici je důraz kladen více na vnitřní postoj než na vnější chování. Některé mahájánové texty dokonce popisují bódhisattvy, kteří používají sexuální energii jako prostředek k osvícení druhých.

3. Vadžrajána: Tato tantristická forma buddhismu někdy zahrnuje sexuální praktiky jako součást duchovní cesty, ale tyto praktiky jsou obvykle symbolické nebo vysoce ritualizované.

4. Zen: V zenu je důraz kladen na překonání duality, včetně duality mezi čistotou a nečistotou. Přesto mnoho zenových mistrů doporučuje celibát jako prostředek k soustředění energie na duchovní praxi.

Kritika a kontroverze

Buddhův důraz na cudnost a zejména na celibát pro mnichy a mnišky byl někdy kritizován jako nepřirozený nebo represivní. Někteří moderní buddhisté argumentují, že je třeba Buddhovo učení o sexualitě reinterpretovat v kontextu současné společnosti.

Zároveň však mnoho praktikujících buddhistů svědčí o tom, že praxe cudnosti jim přináší větší vnitřní klid, jasnost mysli a svobodu od kompulzivních vzorců chování.

Závěr

Buddhův postoj k cudnosti je mnohem komplexnější, než se na první pohled může zdát. Nejde o moralistické odsouzení sexuality, ale o hluboké pochopení role smyslových tužeb v lidském utrpení a o nabídnutí cesty k osvobození. Buddha vnímal cudnost jako důležitý nástroj na cestě k osvícení, ale jeho učení vždy zdůrazňovalo střední cestu a respekt k individuálním okolnostem každého praktikujícího.

V dnešním světě, kde je sexualita často komercionalizována a kde mnozí lidé zápasí se závislostmi na pornografii nebo s kompulzivním sexuálním chováním, může Buddhovo učení o cudnosti nabídnout cennou perspektivu. Nabízí cestu k většímu sebeovládání, vnitřnímu klidu a hlubšímu pochopení vlastní sexuality.

Zároveň je důležité připomenout, že Buddha vždy zdůrazňoval, že jeho učení má být testováno vlastní zkušeností. Každý jedinec musí sám pro sebe objevit, jak může praxe cudnosti přispět k jeho duchovnímu růstu a celkovému blahu.

V konečném důsledku Buddhovo učení o cudnosti není o potlačování nebo popírání sexuality, ale o jejím transcendování - o překročení omezení smyslových tužeb k vyššímu stavu bytí, charakterizovanému moudrostí, soucitem a nepodmíněným štěstím.