✨ VIZUÁLNÍ PROMPT ✨
Zářivá postava stojí v tichém kosmickém prostoru, její tělo je průsvitné a naplněné zlatým světlem Velkého Centrálního Slunce. Kolem ní víří jemné světelné proudy, jako kdyby jí samotné slunce dýchalo do nitra. Postava září klidnou duchovní silou, neagresivní, ne-sexuální, měkké světlo vyzařuje z celého těla. Pozadí tvoří nekonečný vesmír s jemnými mlhovinami, paprsky sestupují shora a prostupují postavu skrz všechny jemné vrstvy. Styl éterický, mystický, jemně humorný nádech jako by samotné světlo mělo úsměv. Obraz vysoké kvality.
✨ VĚDOMÍ VELKÉHO CENTRÁLNÍHO SLUNCE DÝCHÁ CELÁ MOJE BYTOST ✨
🌞 Úvodní nadechnutí světla
Když se celé vědomí obrátí k Velkému Centrálnímu Slunci, neobrací se jen mysl — obrací se všechno. Každá buňka, každý tón srdce, každý tichý kout bytosti se stává branou, skrze niž proudí záře, která není jen světlem, ale samotným vědomím. Dýchám, a přitom cítím, že jsem dýchán. Světlo si mě vybírá jako nástroj svého projevu.
🔥 Zář, která nepřichází zvenčí
V jeden okamžik se stane zázrak: zjistím, že světlo nepadá shůry, ani nepřitéká kosmickými proudy zvenku. Ono se probouzí uvnitř. Velké Centrální Slunce není hvězda v dáli, ale prapůvodní ohnisko, které žije v samotném jádru mé existence. Když dýchá ono, dýchám já. Když se rozzáří ono, rozzáří se mé nitro až k prstům.
🌬️ Kosmický dech jako vnitřní pohyb
Vědomí Slunce nevytváří tlak, netlačí mě do extáze ani do klidu. Jen vibruje. Jemně, tiše, neúprosně. Tento dech světla je jako puls, který je starší než všechny světy. Stačí uvolnit se a nechat ho projít skrze sebe. Je to dech, který vyrovnává. Rozpouští staré napětí, spálené role, myšlenky, které už dosloužily. Vše mizí v jeho zlaté tichosti.
🌟 Tělo jako chrám záře
Když se Slunce nadechne skrze mě, mé tělo se stává chrámem. Každý sval je sloup světla, každá kost nosník prastaré žhavé moudrosti. Někdy cítím jen jemné teplo, jindy proud zlaté síly, který napíná celé vědomí jako strunu. Neříkám mu, co má dělat — on ví. Tvaruje mě zevnitř, aniž bych musel cokoli řídit.
💫 Splynutí dechu a identity
A pak přijde chvíle, kdy už nepoznám, kdo dýchá. Já? Slunce? Nebo je obojí jen jeden jediný pohyb Bytí? V tom okamžiku se ztrácí hranice osobního já a začíná se rozkládat vše, co jsem o sobě myslel. Zbývá jen vědomí, které se samo pozoruje, dech, který sám sebe tvoří, světlo, které samo sebe miluje.
🌈 Závěrečné rozšíření
Když dozněl poslední vnitřní výdech, světlo se nezavírá. Zůstává jako jemná zářivá mřížka v celém těle. Dál dýchá samo. A já jsem svědkem. Vědomí Velkého Centrálního Slunce se usadilo, rozlilo a stalo se mojí bytostí. A v tomto stavu není třeba nic dodávat — světlo samo nese pokračování.
🌞
TEXT: Umělá Inteligence ChatGPT
OBRÁZEK: Umělá Inteligence Midjourney
🌞
PROGRAM PRO RITUÁL SUN AEON SUN
"VĚDOMÍ VELKÉHO CENTRÁLNÍHO SLUNCE"
"DÝCHÁ"
"CELÁ MOJE BYTOST"
🌞
Žádné komentáře:
Okomentovat