✨ VIZUÁLNÍ PROMPT ✨
Ametystový krystal položený na dřevěném pracovním stole čaroděje. Stůl je starý, z masivního tmavého dřeva, pokrytý stopami používání, jemným prachem a drobnými symboly vyrytými do povrchu. Krystal ametystu září jemným fialovým světlem, které osvětluje okolní předměty: pergameny, inkoust, husí brko, svíčky s voskem stékajícím po stranách, malé flakony s bylinami a runami, bronzový astroláb, kouř z kadidla. Scéna se odehrává v dřevěné roubence uprostřed lesa, přes malé okno proudí teplé sluneční paprsky a vytvářejí zlaté pruhy světla plné prachových částic. Atmosféra je klidná, magická, venku je slunečné počasí a vidět útržky zelených korunami stromů. Realistický, velmi detailní, mystický, teplé světlo.
✨ ČARODĚJ AEONSUN A TALISMAN, KTERÝ ZPÍVAL SLUNCEM ✨
V hlubokých lesích, kde se jehličí sklánělo k zemi jako tiché publikum pradávných příběhů, stála roubenka čaroděje Aeonsuna. Byla to malá stavba, ale uvnitř se zdála větší, než dovolovala logika — jako by ji někdo poskládal ze slunečních paprsků, které zapomněly, že mají svítit venku.
Aeonsun byl muž, který nikdy nespěchal. Ne proto, že byl líný, ale proto, že mu běh času připadal jako příliš lidská disciplína. Ostatně — proč by měl spěchat člověk, jehož život se protahoval do století? A to díky jedinému předmětu: talismanu Sun Aeon Sun, největšímu pokladu, jaký kdy držel v rukou.
Talisman byl ze zlata, ale nebyl to obyčejný kov. Každý paprsek byl jako zmrzlý okamžik v čase, drobné slunce uvnitř většího slunce. A uprostřed nich spočíval ametyst — fialový jako soumrak, když se nebe rozhodne pro sebe udělat něco krásného. Říkalo se, že uvnitř krystalu je ukrytá kapka světla z prvotního úsvitu světa.
Aeonsun si k talismanu nepěstoval majetnický vztah. Spíš to mezi nimi bylo jako přátelství — tiché, hluboké a založené na starých slibech. Když si talisman položil na hruď, zpíval mu světlem. Nebylo to slyšet ušima, ale duše to slyšela velmi jasně. A pokaždé, kdy čaroděj pocítil, že síly odcházejí, že úzkost nebo disharmonie sáhnou po jeho nitru, talisman se rozsvítil s takovou něhou, že Aeonsun jen seděl a nechal světlo prostupovat každý kout své mysli.
Jednoho dne, kdy slunce stálo vysoko na nebi a les voněl živicí, přišel do roubenky mladík. Byl to poutník, který slyšel pověsti o čaroději, jenž žije déle, než je slušné, a přesto nepůsobí starší než hora, která zapomněla erodovat.
„Mistře Aeonsune,“ oslovil ho, „jak je možné, že váš život plyne tak pomalu? Jste snad nesmrtelný?“
Čaroděj se zasmál. Jeho smích zněl jako praskání ohně.
„Nesnažím se žít déle,“ odpověděl. „Jen se snažím nezhasnout.“
Poutník nechápal. Aeonsun proto zvedl talisman z dubové desky stolu, kde spočíval jako malá sluneční pečeť.
„Tohle,“ pronesl jemně, „je Sun Aeon Sun. Není to talisman proti smrti. Je to talisman proti zapomenutí sebe sama.“
Poutník se naklonil blíž. Ametyst se rozsvítil, jako by věděl, že má naslouchající publikum.
„Většina lidí stárne proto,“ pokračoval Aeonsun, „že jejich duše se postupně vzdává světla. Ztrácí se v bolestech, starostech, snech, které nikdy neuskutečnili. Ale tohle malé slunce mi připomíná, že světlo není luxus — je to povinnost.“
Poutník se zamyslel. „A tedy prodlužuje život?“
„Prodlužuje vědomí,“ opravil ho čaroděj. „A kde je vědomí jasné, tam čas nemá kam spěchat.“
Mladík chtěl talismanu dotknout, ale Aeonsun položil ruku na jeho rameno.
„Tenhle dar je neoddělitelný od svého nositele. Nechrání tě, pokud tvé vlastní srdce nesvítí.“
Venku se zatím les rozechvěl větrem. Slunce pronikalo skrz malé okno, dopadalo na ametyst a rozpouštělo v místnosti tichý fialovo-zlatý soumrak. V tu chvíli poutník pochopil, že stojí před něčím mnohem větším, než je magie.
„A co bude, až váš život skutečně skončí?“ zeptal se tiše.
Aeonsun se usmál.
„Pak se talisman vrátí tam, odkud přišel — a počká na dalšího, kdo se rozhodne nezhasnout.“
A tak se mladík vydal zpět lesem, s hlavou plnou světla, které si nenesl v ruce, ale v srdci. A čaroděj Aeonsun zůstal ve své roubence, kde ametystové jádro talismanu tiše zpívalo píseň věčnosti, zatímco slunce pozvolna sklouzávalo k obzoru.
Protože světlo neumí stárnout.
Jen lidé zapomínají, jak se svítí.
A Aeonsun byl jedním z těch, kteří si pamatovali.
🌞
TEXT: Umělá Inteligence ChatGPT
OBRÁZEK: Umělá Inteligence Midjourney
🌞
PROGRAM PRO RITUÁL SUN AEON SUN
"VĚDOMÍ VELKÉHO CENTRÁLNÍHO SLUNCE"
"PŘIJÍMÁ"
"AMETYST NA MÉ HRUDI"
🌞
Žádné komentáře:
Okomentovat